Lurdy 2014

Do Lurd 2014 jsem poprvé jel v dobrovolnické uniformě týmu. Zároveň jsem potkával lidi z maltacampů. Občas jsem musel vyjít dřív, abych vyjel včas, jelikož mě prátelé zastavovali na každém kroku. 

Lurdy mají zvláštní atmosféru, která mě uklidňuje a nabíjí mocnou energií. Vždy mě tam něco táhne, co nemohu popsat. I kdyby celou pouť propršelo, tak si ji maximálně užiji.

A k čemu v Lurdech došlo? V roce 1858 žila v Lurdech 14ti letá Bernadette Soubirous. Dívka trpěla mnoha nemocemi, mimo jiné astmatem. Díky nemocem byla menšího vzrůstu a učení ji nešlo tak snadno. 11. února 1858 šla spolu se dvěma dalšími dívkami do lesa na dřevo. Dívky musely přejít ledovou řeku Gávu, a tak se Bernadetta zpozdila za ostaními. Najednou ucítila silní vítr, ale listy na stromech se ani nehly, za chvíli opět. Potřetí zahlédla ve výklenku jeskyně Massabielle světlo. Z toho světla vzešla Paní bíle oděná, s modrým pásem v pase a řůžemi na chodidlech stejné barvy. Bernadetta byla strašně vyděšená, nešlo jí ani udělat znamení kříže. Ten se jí povedl, až znamení kříže udělala Paní. Od toho okamžiku z ní strach opadl. Společně se pomodlily růženec a Paní odešla. Když se vrátily zbýlé dívky k Bernadettě, tak se jí ptaly, co jí je. Bernadetta jim popsala, co viděla a ony musely slíbit, že nic neřeknou. Po návratu to však roztroubily po celých Lurdách. 

Při dalším zjevení byla Bernadetta Paní požádána, aby se k jeskyni vracela po patnáct dní. Zároveň pronesla památná slova: „Neučiním Vás šťastnou na tomto světě, ale na onom ano.“

Mezi další významná zjevení patří:

20. února - Páté zjevení, kdy Bernadetta dostalala osobní modlitbu k Paní, kterou nikdy nezveřejnila.

23. února - Při sedmém zjevení je přítomen lékař, který stvrzuje, že se v Lurdech děje něco výjimečného a pro jeho mysl nepochopitelného.

25. února - Při devátém zjevení je Bernadettou odhalen pramen milosti. Nejdříve lezla po kolenou v jeskyni, pak rukama hrabala v hlíně a pila bahnitou vodu. Vše zakončila jezením trávy, jako symbol naprostého pokání za hříšníky. Po jejím odchodu od jeskyně se ukazuje, že pramen, který nabral na síle, dokáže uzdravovat na duši i těle.

1. března - Při dvanáctém zjevení je přítomen první kněz. 

2. března - Při třináctém zjevení Paní žádá o výstavbu kaple, a také si přála, aby k jeskyni chodila procesí.

25. března - Při šestnáctém zjevení se Lurdům dostalo odpovědi. Paní prozradila své jméno: „Jsem neposkvrněné početí.“ Označení, které pár let před tím stvrdil papež jako dogma a do jižní Francie se mezi lidi nemohlo rozšířit tak rychle. Bernadetta tedy vůbec netušila, s kým má tu čest. Avšak farář Peyramele od toho okamžiku neměl klidné spaní. Odesílal jedno psaní za druhým a snažil se zajistit maximální podporu. Bylo potřeba, aby církve zaujala nějaké stanovistko. Díky jménu bylo jasné, že Lurdy už nikdy nebudou takové, jako byly do toho jara.

16. července - Paní přišla za Bernadettou naposledy. Bernadetta byla na druhém břehu Gávy a na jeskyni neviděla, jelikož ji obepínal vysoký plot. Ten nechala postavit byrokracie ze strachu o moc. 

Na podzim Bernadetta odchází navždy z Lurd do Neverského kláštera, do kterého za pár let vstoupí jako členka Milosrdných sester neverského kláštera. V jeho službách pečuje o nemocné v lazaretu. 

V roce 1875 se u Bernadetty vyskytly zdravotní obtíže. Mezi astma a tuberkulózu se přidala rakovina a revma. 

Bernadetta umírá 16. dubna 1879 ve věku 35 let. Na smrtelném loži se ji kněz ptá, proč pláče. Bernadetta odpoví: „Protože jsem dostatečně netrpěla.“

V roce 1925 proběhl první stupeň svatořečení, tzv. blahořečení. Při tomto procesu se ukázalo, že tělo sv. Bernadetty je neporušené, ale její oděv a růženec na jejích prsou podlehly rozkladu. 

Od té doby je tělo vystaveno ve skleněné rakvi v kapli Neverského kláštera dodnes.

Dne 8. prosince 1933 byla v bazilice svatého Petra ve Vatikánu svatořečena.
Svátek sv. Bernedetty Soubirous se slaví 16. dubna (na datum úmrtí). 

Od těch let je v Lurdech evidováno mnoho zázračných uzdravení těla a duše. Pro zajímavost mohu uvést, že v roce 1940 složil sklíčený Franz Werfel před jeskyní Massabielle slib, že když se bezpečně dostane do Ameriky (aby se zachránil před nacistickou perzekucí), zapěje píseň o sv. Bernadettě. Svůj slib splnil a rok na to vydal knižní román s prvky dokumentu Píseň o Bernadettě. Po skončení války byl na motivy knihy natočen film.